Rozhovor mezi poslancem místního národního výboru (MNV) a správcem domu o opravě okapu. Správce upozorňuje, že by ten okap opravil, ale není to možné, protože nedostane povolení. Kritizuje stav města a zároveň i místní zastupitele, jejichž aktivita je pouze symbolická. Rozhovor tak ilustruje jednu z reálných slabin komunální politiky – nedostatečnou úroveň technických služeb. Problémem řady měst se stala nedostatečná údržba bytového fondu i veřejné infrastruktury. Nutno ovšem dodat, že pro kvalitní údržbu chyběly prostředky. Normalizační režim udržoval nízké činže, a tak chyběl kapitál potřebný k údržbě. Pro městskou správu pak představovala údržba v podstatě neřešitelný problém. Ke změně došlo až v devadesátých letech, ovšem za cenu zvýšení nákladů na bydlení. Ukázka dokládá i míru kritiky, která se, pokud se omezovala na komunální úroveň, směla objevovat i v oficiálních médiích. Pro značnou část veřejnosti tím také kritické vyjadřování k věcem veřejným končilo. Kritický postoj vůči poslancům MNV odrážel do značné části realitu. Poslanci nedisponovali mocenskými nástroji, centra moci byla jinde.
Muž na radnici (1976, r. Evžen Sokolovský)
Jedenáctidílný seriál natočený podle scénáře Jaroslava Dietla je adorací reálného socialismu. Hlavní postavou je František Bavor, poslanec a předseda národního výboru ve městě Starý Kunštát, který svou aktivitou po všech stránkách naplňuje ideál obětavého stranického funkcionáře. V pracovním životě chce nezištně konat dobro a snaží se prosadit modernizaci města a socialistickou výstavbu navzdory byrokracii straníků i odporu občanů. Tráví hodiny vyjednáváním na schůzích a při tomto pracovní nasazení musí řešit také osobní problémy. Šedivé kulisy města (Beroun) a mikrokosmos neustálých stranických schůzí mohou být vnímány jako symbolické zpodobnění doby tzv. normalizace.