Knihovna: Pozdní normalizace

Přestavba politického a hospodářského mechanismu, kterou zahájil v roce 1985 v Sovětském svazu Michail Gorbačov, se musela nutně odrazit i v politické praxi satelitních států. Jednou z diskutovaných otázek se stalo i téma politického pluralismu. V diskuzi reportéra Televizního klubu mladých (TKM) a neidentifikovatelného experta je tematizována otázka, jaké formy pluralismu jsou pro přestavbový systém vhodné a jaké nikoli. Představa standardní politické soutěže politických stran je odmítnuta a zdůrazňována je vnitřní pluralita v rámci institucí. Tato vnitrostranická demokracie je vnímána především jako oslabení moci aparátu. Tyto teze dnes působí opatrnicky, ale ve své době měly velký význam, neboť narušovaly běžné politické mechanismy a procesy, které byly moderovány právě stranickým aparátem a v nichž řadoví straníci plnili roli statistů. Mimořádně zajímavé jsou teze o nedostatečném právním prostředí („právní stát je spíše cílem, než že by zde byl“) a další tvrzení zpochybňující nadřazenost „sovětského vzoru“ („v Sovětském svazu měli v minulých desetiletích větší potíže než u nás“). Pozoruhodné jsou také úvahy o možnostech vzniku ekologických hnutí. Právě ekologické problémy aktivizovaly veřejnost před listopadem 1989 nejčastěji. Projev experta není příliš konzistentní, zdůrazňuje jak nedostatek demokracie, tak nedostatek disciplíny. Vypovídá tak o přestavbové rétorice, která byla podobně jako rétorika normalizační postavena na ustálených řečnických figurách a způsobu argumentace. Primární přestavbový kód spočíval ve zdůrazňování kritiky a výhrad, přičemž obsah této kritiky už byl podružný. Ačkoli tedy byl projev obsahově nekonzistentní, odpovídal novému politickému diskurzu založenému na změně a kritice.